Vampýr do každé školy
Autor: Furiant
Před pár měsíci (v listopadu 2009) vyšel v Upířím speciálu časopisu Pevnost článek od české spisovatelky Petry Neomillnerové o Upířích denících nazvaný „Vampýr do každé školy„.
My vám teď s laskavým svolením paní Neomillnerové a časopisu Pevnost přinášíme přepis článku (za přepsání děkuji Renči). Článek najdete tady v sekci Speciál -> Články nebo v pokračování novinky…
Petra Neomillnerová – Vampýr do každé školy
Upíří deníky
Snad je to nějaká kampaň za dovzdělání upírů, kteří v temných dobách školní docházku zanedbávali, snad je to odpověď na toužení středoškolaček, uvězněných v lavicích, a ze všeho nejvíc zřejmě kalkul nakladatelských domů. Ať tak nebo tak, každá slušnější střední už svého upíra má a ty ostatní školy, ty ať si krvepijce raději rychle opatří.
Upíří šílenství není nic nového a čas od času na lidstvo udeří. Vesničané si vyprávěli strašidelné historky o upírech za dlouhých (a nudných) zimních večerů, vzdělané dámy, mlsající čokoládu, se děsily u gotických románů plných uhrančivých aristokratů s ostrými zuby a pak přišel film a přiblížil upíry i těm, kdo horují pro neklidný způsob života a mnoho toho nenačtou.
Můžeme se ptát, co činí upíry tak přitažlivými pro lid i vzdělance, proč mužům buší srdce při pohledu na sličnou ženu-vamp, která se k nim blíží s jazykem smyslně rejdícím po zubech jako nože, proč ženám měknou kolena před žíznivými mládenci v černém. Možná jsou upíři personalizací touhy po nesmrtelnosti, nezranitelnosti a síle, touhy vymknout se společenským konvencím, touhy brát si bez ohledu na pravidla. Možná svou roli hraje i krev, jak říká Goethe, „zcela zvláštní šťáva“, která je sama o sobě silným symbolem, jenž lidi odpuzuje i láká.
A v případě „středoškolských upírů“? Tam je motivace průzračně jasná. Mít „kluka“, který je silný, nebezpečný, krásný, dobře situovaný a ještě má šarm italských či francouzských šlechticů? Kdo by odolal? Takový je lepší než kapitán školního fotbalového týmu a všechny kamarádky ho dotyčné budou závidět. Naivní? K věku čtenářek knih, jako jsou Upíří deníky, takový přístup patří.
KRVECHTIVÍ SPACÍ MEDVÍDCI
Upíři jsou prostě symbol, fetiš, libůstka, a dnes už i spací medvídci dívčích pokojíčků. Svůj post sexuálních šelem si drželi dlouho, ale s nástupem na střední si musejí ledacos odříct. Například nevybíravé hryzání do kdejakého krčku a nespoutaný promiskuitní sex jim, zejména v Americe , neprochází. Chození, líbání, laškování okolo šatních skříněk, to prosím, ale zvrhnout panenskou hrdinku do lože? Kdepak.
Středoškolské upířiny jsou knihy s ratingem pro mládež, tu je třeba chránit před morálním spuštěním, a tak jejich tvůrci (tedy hlavně tvůrkyně) obdařují své upírské milovníky obrovskou porcí sebeovládání (upírův boj s touhou kousnout i deflorovat ostatně bývá často hlavní zápletkou knihy) a jejich dívčí protějšky zase poměrně odolnou cudností.
Živočišno v podobných příbězích zastupují záporáci, kteří nejsou tak svázáni neúprosnými pravidly pro kladné hrdiny a uklouznutí si mohou dovolit. Zpravidla usilují o přízeň hrdinky mnohem rázněji než první milovník a dívka je poněkud nahlodána, ale pak samozřejmě spočine v té správné náruči, přičemž spočinutí v náruči jiné se děje až v knihách pro starší a pokročilé.
Mnozí se proti trendu upírů-mazlíčků bouří a připomínají všem železný zákon Maškarády: oběť je oběť a lovec je lovec, žádné miliskování s puberťačkami. Obrovský úspěch Stmívání ale otevřel dveře do dívčích ložnic a autorky krvavých dívčích románků se z nich jen tak vyhnat nenechají, pochopitelně, protože řady vampirofilních děvčat se pořád rozšiřují a ke svým vyvoleným krvesajům lnou oddaně a loajálně. (To může potvrdit i autorka těchto řádků – na záchranu jednoho z jejích upírských záporáků zorganizovaly fanynky na internetu dokonce petici.)
CO SE DOČTEME V UPÍŘÍM DENÍČKU?
Novou pohádkářkou dívčích ložnic je L.J.Smithová, která se na českém trhu prostřednictvím nakladatelství Fragment představuje prvními dvěma svazky sedmidílného cyklu Upíří deníky. V knihách nazvaných Probuzení a Souboj přivádí na scénu půvabnou plavovlásku Elenu s nezbytnou suitou kamarádek ze školy a protihráče na „temné“ straně hned dva – syny renesančního šlechtického domu Stefana a Damona, bratry spřízněné osudem a přesto, nebo právě proto, taky osudově znepřátelené. Stefan nastupuje na Eleninu střední školu a hned upoutá dívčinu pozornost. Jak by taky ne, tmavovlasý frajírek, který jezdí v porsche a vůbec má kontinentální esprit, nemůže mezi kalifornskými blonďáky zapadnout.
Hra se rozvíjí trochu ve stylu Hannah Montany, Elena snová holčičí úklady, spočívající ve vtípcích v šatně, doprovodu na nezbytný školní ples a podobně, v lásce mnohem zběhlejší Stefan zase při pohledu na její plavé vlasy vzpomíná na upírku Katherine, která provedla jeho iniciaci a zlomila srdce jemu i jeho mnohem divočejšímu bratru Damonovi.
Nejen flirtem jsou však živi upíři, občas potřebují také něco podstatnějšího, a tak se v poklidném městečku začnou vršit podivná napadení. Stefan je neklidný a Eleně pomalu začíná docházet, že velcí havrani a jiné záhadné jevy, které ji poslední dobou provázejí, nejsou jen tak samo sebou.
Autorka upírá pozornost především na „první pár“, ostatní postavy se drží klasických schémat sitcomu, schémat, která se zdají stejně neúprosná jako pravidla commedie dell’arte. Kapitán školního týmu, věrná přítelkyně, duchovně založená kamarádka, zabednění sportovci, hodný a zlý učitel (jsme přece ve škole), zkrátka, v téhle sérii hrozí jen velmi malá pravděpodobnost, že už na začátku nebudete vědět, jak to dopadne.
Překvapivá rozuzlení a hluboká psychologie postav však není cíl, o nějž autorka usilovala. Cílem bylo vytvořit čtivou, přehlednou a relativně nezávadnou zábavu pro mladé dívky, a to se L.J. Smithové evidentně daří. Díly nejsou samostatné epizody, spíš části kontinuálně odvíjejícího se příběhu dívky stojící mezi dvěma bratry, mezi dvěma principy, mezi světlem a temnotou, laskavostí a násilím, něhou a vášní, dobrem a zlem. A jak už to tak v pohádkách bývá, na konci prvního dílu Stefan prchá před podezřením, že je násilníkem, zodpovědným za útoky v městečku, aby se ve druhém mohl spolu s Elenou postavit bratrovi.
České publikum je ještě třeba upozornit, že Upíří deníky jsou velmi „americké“ – s reáliemi si totiž autorka příliš hlavu neláme. Není příliš pravděpodobné, že by renesanční italský šlechtic pojmenoval své syny Stefan a Damon, Katherine zase není jméno pro německou šlechtičnu, snad jen ta Gudrun s přimhouřením očí sedí. Náročnějším čtenářům to může vadit, ale ty, na které je kniha cílena především, dívenky na prahu puberty, o tenhle fakt zřejmě neškobrtnou a celou love story si užijí.
Článek byl převzat z Upířího speciálu časopisu PEVNOST z 11/2009.
Komentáře (33)
Přidat komentář
Pravidla:
Neptejte se, kdy budou titulky, sledujte ukazatel v záhlaví stránky. Nevíme, kdy se nám to přesně podaří dokončit, záleží na spoustě faktorů, od pracovních a školních záležitostí počínaje, kvalitou časování konče. Neptejte se nás, kde se dají stáhnout díly nebo anglické titulky, podívejte se radši do FAQ nebo se zaregistrujte na fóru, je to činnost na dvě minuty. Je zakázáno probírat děj aktuální epizody a vyzrazovat tak děj dopředu, od toho slouží fórum. Diskuze o aktuální epizodě je povolena nejdříve 24 hodin od vydání našich českých titulků. Pište česky, tedy i s háčky, čárkami a interpunkčními znaménky, nepište "CapsLockem" a buďte slušní. Pište k tématu, o kterém článek je, ostatní diskuze patří na fórum. Nevkládejte sem žádnou reklamu a odkazy na stahování epizod, ani je nežádejte - na to je fórum.
Administrátoři si vyhrazují právo nevyhovující příspěvky upravovat, popřípadě smazat. Za opakované porušovaní pravidel hrozí přispívajícímu BAN.
Webové stránky a veškerý obsah na nich jsou chráněny autorskými právy. Informace nesmí být kopírovány ani jinak šířeny bez písemného souhlasu autorů tohoto webu! Z webu může být citováno, ovšem jen s uvedením tohoto webu jako zdroje a s přímým odkazem.
Návod, jak vložit obrázek ke svému komentáři...
02. 03. 2010 , 14.12 |
Já osobně jsem byla schopna přečíst jen jeden díl. Byla to hloupost a nelibil se mi styl psaní. Za to seriál je geniální.
V porovnání:
Stmívání -> úžasné knihy, děsný film.
VD -> děsné knihy úžasný seriál.
02. 03. 2010 , 14.25 |
ten časák mám
02. 03. 2010 , 14.28 |
Mně se líbí Petřina věta: „…ke svým vyvoleným krvesajům lnou oddaně a loajálně.“ Já jsem sice petici za záchranu Enna (předpokládám, že myslí upíra-záporáka z Psí zimy) nepodepisovala, ale klidně bych to udělala :D
Já si připadám trochu rozpolceně, protože i kdy mám mnohem víc ráda ty Petřiny knihy „pro starší a pokročilé“, tak i tyhle naivní věci pro teenagery si klidně přečtu. :)
02. 03. 2010 , 14.36 |
absolútne súhlasím s Nikol
02. 03. 2010 , 14.51 |
Knížky nejsou absolutně vůbec propracované, ale představte si, že dennodenně musíte číst ty šílený vysokoškolský bichle, takže tahle absolutně ůžasně oddychová „nalejvárna“ má neuvěřitelný klad: Nemusíte souvětí číst dvakrát! Navíc TS je něco jiného-v první řadě by se snad mohl uvést rozdíl roku vydání…VD mají víc společného se Stopami hrůzy:)A mám doma knížky a nijak zvlášť nelituji, že jsem za ně ty peníze dala, snad i opomenu to, že ani jeden díl není obsáhlá kniha a zabere jen pár hodin. Tak jako tak, člověk si u té knihy opravdu odpočine (a pro každého je tobuď klad a nebo zápor)!:)
02. 03. 2010 , 14.53 |
Za ten kroužek nad U bych se taky nakopala:)Ale přísahám, že to byl překlik!
02. 03. 2010 , 15.04 |
no jasné ten časák mám:)
02. 03. 2010 , 15.13 |
No, s Nikol souhlasím se Stmíváním zato s VD souhlasím s Terush.
02. 03. 2010 , 15.41 |
souhlasím s tebou Nikol knížky jsou fakt podle mího nic moc, prečetla jsem dva díly a fakt mi to stačilo, štve mě v tom ten děj + postavy…podle mího se to nedá číst …není nad seriál…
02. 03. 2010 , 15.44 |
souhlasím s tebou Nikol knížky jsou fakt podle mě nic moc, přečetla jsem dva díly a fakt mi to stačilo, štve mě v tom ten děj + postavy podle mého se to nedá číst …není nad seriál..
02. 03. 2010 , 15.52 |
knihy se mi moc nelíbily Styl psaní S.Meyer je úžasný však fiml děs a hrůza a L.J.Smith už to není ono a navíc Stefan je v knihách úplně jiný než v seruálu lepčí je seriál kniha je taky děs běz xDDD
Souhlasím s gugís není nad seriál a VD xDD
02. 03. 2010 , 16.06 |
prosim vas kde si mozem kupit ten casopiiss? alebo sa to uz nepredava? :(
02. 03. 2010 , 16.22 |
To Stefan_Love_Elena: na stáncích to možná už nebude, přece jen je to už z listopadu, ale mělo by to jít objednat třeba přes fantasyshop.cz nebo přímo z Pevnosti
02. 03. 2010 , 16.36 |
1. díl knižního VD ase mi moc nelíbil ,ale poslední 3 byly prostě úžasné ! Jsem do toho hrozně zažraná
02. 03. 2010 , 17.09 |
Souhlasím s Terush, že knížky jsou vyloženě odpočinkovou záležitostí a rozhodně nedosahují žádných vysokých literárních kvalit. Pokud si naprosto odmyslíte spojitost se seriálem a berete je jako prosté dívčí románky, tak je jejich čtení docela zábavné, ale opravdu bych je se seriálem nesrovnávala a už vůbec ne se stmíváním, je to něco naprosto odlišného.
02. 03. 2010 , 19.28 |
http://neviditelnypes.lidovky.cz/recenze-l-j-smithova-upiri-deniky-zast-dhq-/p_scifi.asp?c=A100223_230156_p_scifi_hpe Tak přece jen to neí tak špatné :)
03. 03. 2010 , 7.10 |
To Furiant: taková malá technická – když tenhle článek hledám přes vrchní lištu, tedy Speciál – Články, tak se tam nezobrazuje.
03. 03. 2010 , 8.58 |
Renča: Jaj, chybka se vloudila. Zapomněl jsem včera zaktualizovat i tuhle stránku, hned to jdu napravit… Díky za upozornění. ;o)
03. 03. 2010 , 10.32 |
Jo, NIkol má pravdu, to samý si myslim i já. :D a jak vidim tak nejsem sama
03. 03. 2010 , 17.10 |
Taky jsem se postupně, přes další přečtené knížky, dopracovala k Upířím deníkům a též souhlasím…Námět stoprocentně osloví širokou škálu čtenářů, ale styl psaní se mi moc nelíbí…:) Což je pro mě dosti důležité…
03. 03. 2010 , 18.48 |
Stmívání je blbost všeobecně…Ale to teď většina filmů a toho ostatního o upírech…VD do těch blbostí vnesl aspoň trochu toho normálního…Teď je upíří boom a všichni píšou nebo točí blbiny o upírech…Nejlepší jsou ale stejně klasiky…Nejkrásněji píše Jenny Nowak – a je naše!!!
03. 03. 2010 , 18.57 |
to Stefan_Love_Elena : jestli ještě chceš ten časopis i s kartama, tak se mi ozvi na mail… sestřenka ho u nás nemohla sehnat, tak zaúkolovala příbuzenstvo a sešly se jí tři :) takže jeden mi tu leží doma ještě nerozbalenej…
03. 03. 2010 , 18.58 |
aha, mail, i když zadán, se tu nezobrazuje, když nejsem registrovaná, takže přidávám: martian.chat@seznam.cz
03. 03. 2010 , 19.03 |
Souhlasím s Nikol,ale zase Smitho vá alespoň „ctí“ původní žánr,Meyerová dala vzniknout novému
03. 03. 2010 , 19.16 |
Adrianga – sprostá jsi ti akorát tak ty, možná sem hloupá, a co?:) lidi mě mají rádi:)
03. 03. 2010 , 19.19 |
Furiant : a můžu si tě přidat jenom když se chci hádat nebo i když chci jenom pokecat? :)
03. 03. 2010 , 20.04 |
Kristýna: Klidně si mě přidej, je mi to jedno… od toho tam to icq je… ;o)
03. 03. 2010 , 20.29 |
Heh, já sice nejsem na pokraji puberty, náct už mi bohužel (či bohudík) není, ale Vampire Diaries zbožňuji. A k upírům jsem opravdu loajální, nedám na ně dopustit :-)) Ale je pravda, že já nečetla knihy, jen koukám na seriál (resp. seriály – potřebuji větší upírskou dávku).
04. 03. 2010 , 11.42 |
tohle je super,mám ho doma a ten dárek s tima kartama byl supa
04. 03. 2010 , 16.35 |
jjj. Tenhle časák jsem si koupila :-):-)
04. 03. 2010 , 18.57 |
ty karty byly super, škoda že sem je skoro všechny poztrácela xD…
07. 03. 2010 , 17.53 |
No chtěla bych slyšet vyjádření autorky na knihu Pravá krev :D. Jinak VD kniha mi připadala jako levná záchodová kniha (snad chápete…román čtený na záchodě) a vůbec se mi nelíbil. Seriál je lepší a propracovanější. Ještě že se netočil úplně podle knihy. Nej autorka knih o upírech je podle mě ANNE RICE, juch…
20. 03. 2010 , 12.59 |
já jsem četla jak knihy tak sem viděla i film a přestože knihy jsou jiné než film nemůžu říct že se mi nelíbí :-) Podle mě sou knihy naprosto úžasné a film samozřejmě také :-)