20.září 2010, ráno

Milý deníčku,
Už jsem zase tam kde jsem byla dříve, tíží mě samota a zoufalství. Už je to více než pul roku co moje rodiče roztrhalo nějaké příšerné neznámé zvíře, když se vraceli od známých domů. Na chvíli se ta úpěnlivá bolest zarazila, když se tu objevil Stefan Salvator můj krásný a tajuplný kluk. Ale teď  někam zmizel a už jsem ho měsíc neobjevil neviděla, hrozně mi chybí jeho laskavý úsměv a jeho krásná barva pleti a on samí. Nezavolal mi ani nenapsal byla jsem u něj doma, ale nikdo neotevíral. Bez něj to je stejné jako když zemřeli moji rodiče. Ale ty bys, milý deníčku asi raději slyšel nějaké veselejší příhody,jak se na sedmnáctiletou dívku sluší,ale v mém životě teďko žádné nejsou. Poslední dobou se v Fell´s Church dějí divné věci. Ztrácí se a umírají tu lidé už našli tři těla zbavená krve. Říká se, že je tu upír, ale na takové báchorky nevěřím.
Mám o Stefana strach, když je pryč. Co když mu někdo něco udělal . Ale takové myšlenky si nesmím připouštět tohle není poprvé kdy Stefan takhle zmizel, ale vždycky se v pořádku vrátil s nějakou vymyšlenou verzí pravdy na omluvu, že se tak dlouho neozval. Nevím, ale

Elenu uprostřed rozepsané věty přerušilo volání teta Judy ke snídani. Elena popadla tašku nechala na posteli otevřený deník s perem a šla po schodech do kuchyně. „Neměla by jsi jít už do školy?“ Zeptala se teta Judit starostlivě. “ Ano už tam letím, neměj o mě strach stihnu to.“ Elena otevřela dveře ven k silnici a tam stál Stefan. Nevěřila svým očím. Najednou tam stál v šedé mikině s velkým nápisem a v černých upnutých kalhotách, objevil se tu z ničeho nic. Dívala se mu upřeně a vyčítavě do jeho zelených a tajuplných očí.
Po chvíli ze sebe Elena vydala : „ Ahoj. Jak to ,že jsi se tak dlouho neukázal ani jsi mi nezavolal, měla jsem o tebe strach. Stalo se ti něco? “.
„Měl jsem něco důležitého na vyřizování.“ Řekl Stefan a sklonil pohled k zemi.
„A co ?“odcekla Elena.
„To ti nemůžu říct alespoň ne teď.“
„A kdy tedy? Mě už nebaví Stefane o tobě a tom co děláš nic nevědět.“
Bonii zavolala na Elenu z auta před domem.“Já už musím jít, tak se měj.“odvětila Elena a směřovala za Bonii. Jak Elena nastoupila do auta,tak se jí Bonii začala vyptávat jak to ,že se tu Stefan zničeho nic objevil. Elena ji neodpověděla, protože ji sama neznala.

Ve škole se už Stefan neobjevil. Eleně to přišlo divné a během první hodiny nemyslela na nic jiného než na něj. Nevnímala spolužáky kolem sebe, z jejího přemýšlivého transu ji dostalo až zvonění na konec hodiny. Elena se sbalila a bez toho aby někomu řekla kam jde zmizela ze školy.
Šla  ke Stefanovi do jeho starého velkého domu na kraji města Fell´s Church. Zaklepala na dřevěné dveře jeho domu, ale nikdo neotvíral. Elena vzala za železnou kliku s ornamentem zatáhla za ní dveře zaskřípali a otevřeli se. Elena vešla dovnitř a rozhlédla se kolem byla tu poprvé. Uslyšela v domě jakési divné skřípění jakoby někdo vytrhával prkna z podlahy. Měla z toho divný pocit a strach. říkala jsi, že se jí to jenom zdá. Tak nahlas zvolala“Stefane jsi tady?“  Skřípění přestalo, něco ji však táhlo nahoru po schodech. Pomalu postupovala nahoru po vrzajících schodech. Šla dlouho tichou chodbou. V domě nastalo hrobové ticho. Sáhla po klice do prvního pokoje po cestě chodbou. Otevřela dveře, ale neviděla na krok všude  byla mlha a najednou zničeho nic ji něco nebo někdo sáhl na nohu a stáhl k zemi. Elena se při pádu bouchla o železnou kliku a omdlela.

Probrala se až večer byla sama na opuštěném hřbitově za městem ve kterém policie našla ty tři mrtvé. Zdálo se jí že jí něco teče z krku sáhla si tam a měla zakrvácenou ruku. Velice jí to vyděsilo. Elena chtěla vstát rychle ze země, ale byla příliš zeslábla, tak sebrala za země velkou tlustou větev a pomoci ní se postavila na nohy. Cítila, že tam není sama , že ji z povzdálí někdo sleduje. Rychle se rozešla, ale neměla na to moc sil tak šla velice pomalu. Byla tma a nebylo vidět na krok neslyšela žádné zvuky jenom svůj zrychlený dech. Za ní zapraskalo křoví, tak se vyděšeně otočila  za sebe, ale nic tam nebylo jenom mihotající se tma v korunách stromů. Podívala se zpátky před sebe a k smrti se vyděsila. Stál tam Stefan znenadání  se přes ní zjevil. Bylo to až k neuvěření. Pochvíli si všimla, že  na jeho rtech je kapka krve. A podle jejího krku ji ani nenapadlo, že by se jen kousl.
„Co se ti to stalo?“ zeptal se Stefan „Všichni tě hledají“.
„Ty to moc dobře víš.“ rozbrečeně řekla Elena.
„A co mám vědět?“ Stefan se pokusil Elenu utěšit objetím.
„Nepřibližuj se ke mně! To ty jsi mě to kousl jinak si neumím vysvětlit tu krev na tvých rtech a to že jsi se tu tak znenadání objevil a naposledy jsi pamatuji, že jsem byla u tebe doma!!! „Kdo jsi? Nebo spíše co jsi?“
„Já jsem  Upír“. odpověděl Stefan „,ale tohle bych ti nikdy neudělal.
„A jak ti můžu věřit?“
„ Musíš prosím tě Eleno.“
„A kdo mi to teda udělal?
„To byl Damon můj bratr. Často se objevuje, jako havran. To on zabíjí a děsí lidi. Já to nedělám nechovám se jako zvíře, a tobě bych to nikdy neudělal pojď se mnou domů Eleno.“
„Nech mě být.“
„Eleno, já ti neublížím, protože tě miluji.“ Elenu a Stefana přemohla nečekaná vášeň přitiskli se k sobě a Elena ucítila jeho chladný dech na své tváři a jeho růžové a studené rty na svých. To bylo poprvé co tohle cítila byla to touha a vášeň. Nevnímali svět okolo sebe.Mysleli si , že jsou na celém světě jenom oni dva , ale zmýlili se.
Ze zadu se ozvalo volání lidí kteří hledali Elenu. Elena Stefan se podívali upřeně do očí a Stefan zmizel, když na ni zavolala teta  Judit, která byla ráda že ji našli. Teta Judit ji pevně objala a zářila radostí. Všimla si však ,že má Elena na krku krev: „Co se ti to stalo Eleno?“  „To nic není jenom jsem se škrábla , ale už to je v pořádku.“ Ujišťovala tetu po cestě domů Elena. Doma si Elena sedla na postel ke svému rozevřenému deníku a začala psát.:

20.září 2010, večer

Milý deníčku,
Dneska se mi stalo spoustu divných a nezvyklých věcí. Vždycky jsem věděla , že je život a smrt, ale nikdy by mě nenapadlo, že je ještě něco mezi tím. Mám strach z Damona , ale vím , že by mě Stefan vždycky ochraňoval…

Elena zvedla hlavu a upřeně se zadívala do okna. Všimla si sedícího havrana na stromu před jejím oknem. Zdálo se jí, že ji sleduje. Vzpomněla si na Stefanova slova o Damonovi. Havran se zvedl z dubového stromu, přiletěl na její parapet od okna. Elena leknutím vstala z postele. Šla rychle zavřít okno aby se nedostal dovnitř, havran tam i přes zavřené okno pořád seděl a díval se na Elenu. Otočila se, a tam stál Damon.
„Ahoj Eleno.“
„Co tu děláš Damone okamžitě odejdi nebo začnu křičet.“
„Ale klid Eleno teďko jsem ti nepřišel ublížit.“
„Tak co tu  tedy děláš?“ „Potřebuji tvoji pomoc.“ „A s čím jako?“ „To je jedno pomůžeš mi?“  „Ani náhodou!“ Okamžitě volám Stefanovi.“ Damon ji vytrhl telefon z ruky a praštil s ním o podlahu. Telefon se rozbil na miliony malých dílečků.
„Co jsi to udělal?“ zařvala na Damona Elena. Ze zdola se ozvala teta Judit. „Eleno co se to tam děje? Jsi v pořádku?“ Teta Judit šla do Elenina pokoje podívat se co se tam děje . Otevřela dveře a tam stála Elena uprostřed pokoje se střepy od telefonu a otevřených oknem dokořán kudy proudil studený vzduch.
„Eleno proč máš to otevřené okno a proč jsi rozbila ten telefon?“
„Nerozbila on mi vyklouzl z ruky.“ Měla by jsi jít už spát dneska byl těžký den.
„Ano máš pravdu půjdu si už lehnout.“ Elena si lehla do postele zhasla lampičku na nočním stolku a usnula. Ale nevěděla jaké probuzení ji čeká.

Elena zívla a pomaličku otevřela oči. „Kde to jsem¨?“ zvolala. Rozhlédla se kolem sebe ležela v posteli, ale ne ve svojí byla to stará železná vrzající postel uprostřed nějaké temné místnosti s oprýskanými stěnami a dohořívající svíčkou. Vypadalo to jako by byla v něčí hrobce. Elena znovu zavřela oči, protože jsi myslela , že se jí to jenom zdá , ale nezdálo. Protřela si oči a opět je otevřela a před ní na posteli seděla osoba, která vypadala, jako ona. Měla stejné dlouhé tmavé vlasy. Stejné oči, jako měla ona. I celou tvář. Akorát studenější dech vycházející z jejich růžových a otvírajících se úst k mluvení: „Já jsem Katherin.“