Dar nebo prokletí?

Potemnělou ulici osvětlovali, jako světlušky, pouze starodávné lampy. Bylo pozdě v noci a lidé již dávno ulehli do peřin. Všudypřítomný klid a ticho rušil jen klapot černých kozaček. Elena šla rychle. Ne však ze strachu ze tmy, jen se těšila domů. Po cestě přemýšlela o mnohém, ale hlavně o Stefanovi. „Proč zrovna on musí být tak výjimečný? Jediný kdo mě dokáže odolat. Možná právě tím mě tak přitahuje. Není snadné si to přiznat, ale myslím, že jsem narazila na kluka, u kterého se budu muset pořádně snažit, v horším případě na něj mohu zapomenout.“ S chmurnými myšlenkami zahnula do temné uličky kde nesvítilo žádné světlo. Šla přímo, aniž by sledovala okolí. Míjela temná zákoutí, ležící bezdomovce a potulující se psy. Najednou zaslechla zvuk tříštícího se skla přímo nad sebou. Snažila se zavčas zaostřit, ale v této temnotě neměla šanci cokoliv spatřit. Jen mžourala do tmy a děsilo jí co se stane v příštích sekundách. Z výšky se objevil muž a ladně dopadl na nohy vedle ni. Než stačila vykřiknout přirazil ji prudce ke zdi a zakousl se do jejího hrdla. Ucítila bolest a vzápětí omdlela.

Běžela kamennou chodbou. Její nádherné šaty, barvy noci, vlály za ní. Ona však utíkala před neznámým pronásledovatelem. Běžela stále dál, již ji přestával stačit dech. Uvědomovala si, že je na místě podobném hradu. Pronásledovatel se rychle přibližoval. Před sebou uviděla dveře a v duchu se modlila aby nebyly zamknuté. Zacloumala klikou a otevřela. Ocitla se na velké zahradě obklopenou lesy. Právě se stmívalo a všude ležel poprašek sněhu. Běžela k nejbližším stromům. Cítila pronásledovatelův dech, věděla, že ji už už chytá za ruku, že brzy zemře. Ze vzduchu se ozvalo prudké zafičení následované dutým nárazem. Zastavila a otočila se. S hrůzou sledovala výjev, který se odehrál během pár sekund. Jiný muž proklál lovci hruď svojí vlastní rukou. Po té se ozval nechutný zvuk praskajících žeber. Pronásledovatel se skácel na zem mrtvý. Muž mu vyrval rozdrcené srdce z těla. Slastným pohybem z něj slízl krev a s chutí polkl. Eleně se obrátil žaludek. Zachránce na ni upřel nádherné, modré oči a děsivě se usmál, přičemž odhalil zakrvácené špičáky.

Elena se s křikem probudila. Ležela v neznámém pokoji. Lampa na nočním stolku byla jediným zdrojem světla a vytvářela naoranžovělé přítmí. Elena se pomalu vzpamatovala z děsivého snu a rozhlédla se po pokoji. Další šok na sebe nenechal dlouho čekat. Zjistila, že v opačném rohu místnosti sedí v křesle muž a potichu ji pozoruje. Celý byl ve stínu a tak mu Elena nemohla vidět do tváře. Když si muž všiml, že ho Elena již spatřila, vstal a nechal se pohltit světlem. Na Elenu se upřely zářivě modré oči.

„Damone! Neumíš si představit jak hrozně si mě vyděsil! Spatřila jsem tě ve snu jako upíra. Bylo to hrozné!“ „Tak tobě se o mě dokonce i zdálo? To je velice potěšující zjištění, krásko.“ Poznamenal Damon a zářivě se usmál. Elena si najednou uvědomila jak hrozně mu to sluší. Jako vždy měl na sobě černé rifle, tričko a koženou bundu. Byl to sice starší a mnohem zákeřnější bratr Stefana, ale po fyzické stránce opravdu nádherný. „Proboha co mě to napadá!“ Okřikla se v duchu Elena. „Co se vlastně stalo?“ Zeptala se zmateně. Jediné co si pamatovala byla palčivá bolest na krku. Přejela jemně prsty po napadeném místě, ale žádné ranky necítila. Pravděpodobně se v té době už ocitla ve snu. „Někdo tě napadl. Neviděl jsem mu do tváře. To je taky nápad potulovat se tak pozdě v takových uličkách! Co si tam vůbec dělala?“ „Šla jsem domů. Byla jsem příliš zabraná do myšlenek ani jsem si neuvědomila, že jsem tam zahnula.“ „Doufám, že jsi alespoň přemýšlela o mě nebo o něčem podobně…zajímavém.“ Poznamenal opět ironicky Damon. „Ty toho nenecháš, že?“

„Ne zlato. Dáš si něco k pití? Nečekal jsem, že by v tomhle motelu mohli mít i bar, ale zázraky se dějí.“ „Ne díky. Dej si i za mě.“ „Jak myslíš.“ Damon přešel ke skříňce a vytáhl láhev whisky. Nalil si do sklenice a posadil se vedle Eleny na postel. „Tak, vyprávěj mi o tom snu. Co se stalo, že jsi byla tak vyděšená?“ Elena mu vše vypověděla. „Bylo to vážně děsivý. Nikdy bych si tě nedokázala představit jako upíra.“ „Vážně jsem ti nepřipadal víc sexy s těmi tesáky a krví?“ Zaculil se Damon. „To jsi vždycky tak arogantní? Na kterou ta tvoje sebeironie zapůsobila?“ „To by ses divila.“ Elena se znechuceně odvrátila. „Ale no tak El měla by jsi být více spontánní. Připadáš mi hrozně napjatá.“ „A ty se mě snad divíš, potom dnešku.?“ Damon ji lehce přejel dlaní po tváři. „Už se nemusíš bát. Se mnou si v bezpečí.“ Zadíval se jí hluboce do očí až se z toho Eleně podlamovali kolena. „Ještě štěstí, že sedím.“ Pomyslela si. „Je vážně neodolatelný. Ale co Stefan? S ním se snad trápit nemusím. Už mi dal dost najevo, že nemá zájem.“ „Na co myslíš?“ Zeptal se Damon. Místo odpovědi mu Elena vzala z ruky sklenici s alkoholem a postavila ji na noční stolek. Damon se na ni nechápavě podíval. „Dneska se opravdu potřebuji cítit v bezpečí.“ Řekla a sedla si mu na klín přičemž ho objala. Podívala se mu do očí, ve kterých viděla zmatení, ale také velký chtíč. Odolat nedokázal ani jeden. Konečně Damonovi dovolila ochutnat její rty. První polibky byli něžné a opatrné, ale postupně se více a více prohlubovali. Damon ji převalil pod sebe na postel a ponořil se do vášnivé hry s jazykem. Přejížděl rukama po jejích perfektních křivkách a cítil jak mu Elena s citem zarývá nehty do zad. Ta jen stěží zadržovala obrovský chtíč. Chtěla ho. Neuvěřitelně moc.

„Počkej.“ Vykřikla. „Tohle nejde. Zachází to moc daleko. Nejde to.“
„Ovšem promiň. Nějak moc jsme se do toho ponořil.“ Usmál se omluvně Damon a vstal z postele. „Je tu něco k pití? Mám hroznou žízeň.“ Uvědomila si najednou Elena. „Něco ti Přinesu. Počkej tady.“ Nabídl se Damon a odešel z pokoje. Elena se posadila do křesla a snažila se nevnímat žár v hrdle, který se tak náhle objevil. Po chvíli se vrátil Damon se sklenicí červené tekutiny. Elena se na nápoj podezřívavě podívala. „Co je to?“ „Speciální lahodný nápoj. Bude ti chutnat, věř mi.“ Elena si od něj vzala sklenici, přičichla k nápoji a slastně zavřela oči. Vonělo to úžasně. Nezaváhala a napila se. Doušek za douškem se žízeň zmenšovala. Sklenici vypila až do dna. V momentě se jí zamotala hlava a začala padat. Damon Elenu zachytil a opatrně ji položil na postel.

Vzpomínal na upíra, který se dnes večer Eleně zakousl do hrdla. Damon však byl zrovna na lovu když poznal pach známé dívky. Zabil cizího upíra stejným způsobem, který Elena viděla ve snu a dal jí napít své vlastní krve. Po té ji sám zabil a odnesl do nejbližšího motelu, kde počkal až se znovu probudí.

Damon se podíval na svůj odraz v zrcadle nad umyvadlem. Dívali se na něj dvě modré oči, ve kterých poskakovali jiskřičky zákeřnosti. Byl spokojený sám se sebou. Přešel k posteli a něžně pohladil spící dívku po vlasech „Nyní spolu budeme žít na vždy, moje krásná upírko.“ Potom vzal prázdnou sklenici od čerstvé, lidské krve a umyl ji.
Elena po chvíli oči zprudka otevřela a pohlédla svým lepším zrakem vstříc novému světu.